Pavel Kollrus

(1954-2016)

Zapomenutý autor z Velhartic. Pavel Kollrus (narozen Pavel Kolerus), byl fotograf, malíř a grafik. Vyrůstal v pošumavském městečku Velhartice, odkud se znal i s Janem Werichem. Absolvoval učiliště obor číšník/kuchař, avšak již od mládí se intenzivně zajímal o fotografii a kulturu undergroundu. Jeho snem bylo prosadit se v Praze, kde se také ve věku 20 let usadil. Nejdříve žil v chudobných podmínkách (přespával kupř. v petřínských jeskyňkách). V brzké době navázal kontakt s disidentským hnutím, do kterého se aktivně zapojil. Jeho přátelé byli mj. Vlasta Třešňák, Martin Němec, později i fotografka Blanka Lamrová. Vzhledem ke své protirežimní angažovanosti dostal pracovní uplatnění pouze jako kulisák (Stavovské divadlo) či topič (Národní divadlo). To mu však nebránilo v uměleckém růstu ve výtvarném umění. Mimo realistické fotografie často používal různé techniky; jeho oblíbenou byl tzv. Sabattierův jev, u kterého vytvořil vlastní novátorský pracovní postup. Jako zakázaný umělec neměl jinou možnost, než pořádat tzv. „pokojové“ výstavy u sebe doma, popř. při různých akcích u přátel. Jeho fotografická tvorba byla velmi rozmanitá. Od abstrakce přes umělecké městské motivy (či tzv. vypoukliny, focené přes karoserie aut-veteránů), až po pražské nebo velhartické motivy. Z jeho tvorby se dochovala jen část. Negativy se nedochovaly. Často fotografoval koncerty hudebních skupin, např. undergroundových Dg. 307, Plastic People, nebo folkových hudebníků Vlasty Třešňáka, Jaromíra Nohavici či Vládi Merty… Jana Kratochvílová si přála, aby byl jejím dvorním fotografem, ovšem poté emigrovala. Důležité je jeho fotografování aktuálních historických událostí: během sametové revoluce dokumentoval celkové dění a ze své tvorby tohoto období uspořádal svou jedinou „oficiální“ výstavu v rodných Velharticích. Své fotografie vystavoval a prodával několik let na Karlově mostě. Jeho složitá, nepřizpůsobivá povaha mu však tuto činnost dále znemožnila. Převážná část jeho tvorby nebyla nikdy veřejně prezentována. Osobní život byl silně nestálý. Pavel Kollrus byl příliš svobodomyslný a bohémský. Nikdy nebyl ženatý. Jeden syn, Lukáš (1980). Svá poslední léta dožíval v rodném domku osaměle ve Velharticích, kde je také pohřben. Jeho jediný kamarád z Velhartic o něm řekl: „Pavel veškerou svou energii a invenci vložil do předlistopadového, a především do polistopadového období, kdy jeho tvorba byla na vrcholu… pak už neměl sílu. Neuměl na historické změny správně zareagovat (podobně jako např. Karel Kryl): polistopadová doba ho zklamala a zůstal uvězněn ve vzpomínkách na disidentské období a na euforii z let 1989 – 1990.“

SEZNAM AUTORŮ

Žádná aktuální aukce

Instagram

Facebook