Jiří Patera

Malíř a pedagog Jiří Patera (1924-2003) patřil k nejvýznamnějším osobnostem plzeňské výtvarné scény. Po ukončení studia na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u profesora Martina Salcmana na fakultě zůstal jako asistent malby. Uplatňoval zde své kulturní a humanistické vzdělání, i jedinečné schopnosti malíře koloristy, znalce formotvorných vztahů a zákonitostí výstavby obrazové plochy. Vštěpoval studentům lásku ke krajině. Krajinu jako symbol, jako duchovní metamorfózu barevných a tvarových vztahů a hlubokých prožitků nalézáme v jeho obrazech společně s kultivovaným malířským přednesem. Taková kritéria přenesl Jiří Patera během 70. a 80. let 20. století do Plzně, kde vedl večerní kurzy malby. Navštěvovala je řada dnes známých, nejen plzeňských autorů střední a starší generace (např. Bronislav Losenický, Milan Ďuriš, Václav Malina, Milan Maur, Jan Samec). Jiří Patera byl člověkem pevných morálních hodnot a širokého rozpětí zájmů od literatury a filozofie až po dějiny umění a hudbu. To vše vytvořilo duchovní pozadí jeho imaginativního malířského projevu. Jiří Patera, díky svému tíhnutí k francouzské moderně a školení u M. Salcmana, usiloval o dokonalost formálního a barevného pojetí obrazu. Všechna místa na jeho obrazech mají svou dynamicky odstupňovanou logiku umístění, dominantní ohniska a body. Malbou, jejím filozofickým obsahem Jiří Patera nevyjevoval konkrétní krajinu, směřoval k postižení povahy jejího přírodního světa, k propojení země, vody, ohně a vzduchu. Výstava děl Jiřího Patery v karlovarské galerii se zaměřuje na vrcholné období jeho tvorby v 70. až 90. letech 20. století. Ukazuje na Paterovo v plzeňském prostředí osamocené místo v rozvíjení tzv. strukturální malby 60. let, v níž uplatňoval filozoficky hloubavý abstrahující model krajiny. Na výstavě se mohou návštěvníci setkat jak s obrazy ze sedmé dekády, jež jsou harmonické, prostoupené vnitřním jasem, tak s kolekcí maleb niterně znepokojivých, naplněných kolizemi a dramaty.