Kamil Vladislav Muttich

* 10.2.1873 Praha (Česká republika (Czech Republic)) + 6.11.1924 Nymburk (Nymburk) (Česká republika (Czech Republic)) ilustrátor, dramatik, malíř též Orfano, Camill Kamil Vladislav Muttich, byl akademický malíř a ilustrátor. Vystudoval pražskou malířskou akademii u profesora Pirnera v letech 1892 až 1894. Půl roku dlel při venkovské divadelní společnosti, odkud si přinesl zkušenost malování kulis, kterou vedle portrétů a ilustrací také uplatňoval při všech národních slavnostech a veselicích. Pobýval také na studijní cestě v Itálii, kde se projevil jeho zájem o romantická orientální témata. Ilustroval většinou povídky a romány. Tak například ilustroval Babičku od Boženy Němcové, která vyšla v roce 1913, v nakladatelství u Šulce v Praze - Karlíně. Nebo Barončinu závěť od Elišky Krásnohorské, ta vyšla asi v roce 1925. Pracoval pro větší závody litografické, nejenom v Čechách, ale i v Německu. Maloval karikatury do českých i zahraničních časopisů. V roce 1899 ilustroval časopis Podřipská Střela, byl to satiricko-politický časopis, který redigoval Ladislav Sýkora. Vycházel asi tři měsíce, vyšlo šest čísel, které ilustroval právě Muttich. Pokoušel se také jako krajinář. Byl kmenovým ilustrátorem časopisu Zlatá Praha. Maloval plakáty, reklamy a pohledy různého žánru. Byl malířem podobizen, krajin, orientálních motivů. Zabýval se freskovou výzdobou vinných sklepů v Troji. V období první světové války a na počátku dvacátých let žil v Mladé Boleslavi, kde byl zakladatelem lyžařského spolku Himalaja, s jehož členy jezdil do Vysokého nad Jizerou za sněhem. On sám byl vynikající lyžař. Na počátku první světové války pobýval delší čas jako válečný invalida ve vojenské nemocnici ve Vysokém na Jizerou. Ale jeho zranění nebylo tak vážné, aby se zde zachovaly záznamy, a také mu nebránilo užívat si společenského života. Věnoval se zde divadlu, skládal a režíroval divadelní hry. Muttichova maminka sama opravovala a šila divadelní kostýmy. V městském museu ve Vysokém nad Jizerou je sbírka jeho obrazů. Je zde i obraz ochotnického herce pana Viléma Róna , který zapůjčila jeho pravnučka. Vysočtí ochotníci mají od něj dodnes namalované kulisy k divadelní hře Noc na Karlštejně. Je také autorem krkonošského hřebenového značení, tak zvaných němých značek. Ty slouží od roku 1923. Je to jedinečný druh značek, spíše grafických symbolů. Podle nich se turista může orientovat i v mlze a námraze, pokud jenom trochu Krkonoše zná. Tyto značky slouží dodnes. Do Vysokého na Jizerou jezdil lyžovat. Pro Ski klub Vysoká na Jizerou navrhl také vlajku a odznak. Naposledy zde byl 23. a 24. února 1924. Na další výlet do milovaných hor už se nedostal. Zemřel v listopadu 1924 a je pohřben na olšanském hřbitově na Vinohradech v Praze.