Vilma Vrbová - Kotrbová

Vilma Vrbová Kotrbová, (14.října 1905, Kutná Hora – 22.prosince 1993, Praha) byla česká malířka, významná portrétistka 20. století v Čechách, vynikající zejména v dětském portrétu. Její rodiče byli František Vrba (středoškolský profesor matematiky a přírodopisu) a Anna Vrbová, rozená Snížková. V roce 1908 se s malou Vilmou stěhují do Prahy. Každé léto však Vilma Vrbová Kotrbová tráví na Klenové na Šumavě u příbuzných Anny Snížkové, což ji ovlivnilo i do budoucna. Po studiu na gymnáziu na Vinohradech studovala mezi lety 1921-1924 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a poté na AVU v Praze v ateliéru Vratislava Nechleby (1924–1930). V letech 1928, 1929 získává cestovní stipendium do Francie jako odměnu za vystavené školní práce a roku 1930 od České nadace Josefa Hlávky pro výtvarné umění získává celoroční cestovní stipendium, podniká studijní cestu do Itálie. Klíčovým okamžikem pro Vilmu Vrbovou-Kotrbovou bylo setkání s historikem umění Václavem Vilémem Stechem, se kterým, pravděpodobně v roce 1928 nebo 1929, absolvovala zájezd Akademie výtvarných umění do Francie. Vrbová vzpomíná, jak se po návštěvě Louvrů znovu setkali u společné večeře, „při které nás Dr. Stech rozebíral, otevíral nám oči, učil nás vidět pod povrch tvaru. Hozenu Matějovskou a mě přivedl k problému ženské malby - pro mé večer osudový." Tento moment byl často interpretován jako osudový zlom v jejím životě, který ji přivedl na správnou cestu. Vrbová se k Stechovu nasměrováni hrdě hlásila a usilovné se jim řídila celý život. V řadě podobizen, které jsem malovala jsem stále hledala způsob, jak se s tímto úkolem vyrovnat, po malířská a žensky." Nebyl to tedy ženský instinkt, ale pobídka staršího moudrého muže a teoretika, která určila charakter jejího díla. Pod vlivem této okolnosti si můžeme položit otázku, zda vůbec něco jako ženský přístup existuje. Snad žádné jiné dílo v českém umění nezadalo takový podnět k emocionálně zabarveným výrokům o povaze „ženského" malířství jako to, které vytvořila Vilma Vrbová. Roku 1930 také získává od Ministerstva školství a národní osvěty státní příspěvek na studijní cestu do Amsterodamu, Haagu a Haarlemu za účelem studia starých mistrů. Roku 1932 začíná vystavovat s Uměleckou besedou, od tohoto roku se zúčastňuje jejích přehlídek pravidelné. V roce 1934 se její rodiče stěhují na Klenovou, Vilma Vrbová zůstává v Praze. Byla manželka řezbáře Františka Kotrby, za kterého se provdala v roce 1943 v kostele sv. Jakuba v Praze. Jejím hlavním tématem byla dětská podobizna a portrét, kterému se věnovala až do své smrti. Vytvořila například obrazy Spící dítě, Děvčátko v čepci, Rodinná podobizna, v roce 1947 vyhrál její návrh na 100 Kčs bankovku, zbyla po ní též řada kreseb, svůj zájem o dítě zúročila také jako ilustrátorka knih. Od roku 1935 členka Umělecké besedy, v roce 1979 vyznamenána titulem národní umělkyně. Značnou část jejího díla Vilma Vrbová Kotrbová velkoryse věnovala Galerii Klatovy / Klenová. V roce 1991 je v rodinné vile na Klenové je otevřena stálá expozice jejích děl a restaurátorských prací Františka Kotrby. Vilma Vrbová Kotrbová zemřela 22. prosince 1993 v Praze. Urna s jejím popelem byla uložena do rodinné hrobky na hřbitově v Týnci.