Eva Švankmajerová

(1940-2005)

studium řezbářství u V. Markupa na Průmyslové škole bytové tvorby v Praze a loutkářství a loutkové scénografie u prof. R. Landera na DAMU, členka tvůrčí skupiny Máj a Surrealistické skupiny; malířka, textilní výtvarnice, keramička; věnovala se figurální malbě, filmovému a divadelnímu výtvarnictví (kostýmy s J. Švankmajerem pro představení Ztracená pohádka v ND, 1975), tvorbě keramiky (pod pseudonymem Kostelec, s manželem Janem Švankmajerem) a koláži; malovala volné obrazové cykly (Příběhy, Obrosterajchiše, Skrývačky, Dodělávání starých mistrů, Sportovní cyklus) a v 60. letech také obrazové rébusy (Rébusy, Emancipační cyklus) plné humoru a ironie (Zrození Venouše); časté téma představovalo zobrazení "ženské" role, mnohdy v konfrontaci k roli "mužské" a civilizační tematika; spolupracovala od 1965 s Laternou magikou a Činoherním klubem; forma jejích obrazů je silně ovlivněna kubismem a lidovým uměním (loutkovým divadlem, lidovými tisky, kramářskými písněmi, poutěmi); inspiraci čerpala také v krajině Polabí; autorka básní, povídek, divadelních her (1975-1990 - Poezie, Povídky, Divadelní hry); spolupracovala s manželem na tvorbě filmů a společně vystavovali; výtvarně zpracovala animované pasáže představení Odysseus (1987) a Ztracená pohádka v pořadech Laterny Magiky; navrhovala také filmové plakáty (Ovoce stromů rajských jíme, rež. V. Chytilová 1969; Deváté srdce, rež. J. Herz 1978; rež J. Švankmajer: Alice a Něco z Alenky, 1987 a 1988; Spiklenci slasti, 1996; Lekce Faust, 1998; Otesánek, 2001); zastoupena ve sbírkách NG v Praze, MG v Brně, MU v Olomouci a jinde (Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2006, Výtvarné centrum Chagall Ostrava 2006)

SEZNAM AUTORŮ

Žádná aktuální aukce

Instagram

Facebook