MICL, Prasata v žitě

Pražskou Galerii Vltavín do začátku března opanovala výstava malíře a sochaře Michala Novotného alias MICLa nazvaná Prasata v žitě. MICL (1969) se už po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze, kde mezi lety 1990 a 1997 navštěvoval malířský ateliér Jiřího Načeradského, ateliér konceptuálních tendencí Jiřího Davida a sochařský ateliér Karla Nepraše, rozhodl vydat po třech paralelních cestách. Paralelních proto, že ačkoliv výstupem těchto cest je socha nebo ve dvou polohách formulovaná malba, vždy je propojena viditelnou tematickou sounáležitostí. V komorních prostorách Galerie Vltavín MICL prezentuje všechny tři podoby své práce. Sochařskou tvorbu „jen“ ve výseku devíti drobných plastik, neboť sochy vytváří především pro veřejné prostory, pročež mají monumentální rozměry, které by se do komorního prostoru Galerie Vltavín nevešly. Na výstavě tak představuje především svou malířskou práci za poslední čtyři roky. A protože autor soustavně rozvíjí obojí formální vyjádření, lze tu nalézt obě polohy jeho malby: temnou, vizionářskou polohu i tu jásavě barevnou, hravou. V tomto rozpětí jako by se umělec rozštěpil do dvou osobností. Ta první inklinuje k temným vizím odehrávajícím se v neurčitém časoprostoru, který ovládají sochařsky, monumentálně pojednané figury vykonávající nejčastěji nějaké devastační práce – válejí se v žitném poli, po kterém často také jedou na nespecifikovatelném ničivém stroji, nebo si přehazují podivné útvary a jsou nazváni jako Křiví lidé (olej na plátně, 45 x 60 cm, 2010) nebo Divná parta (olej na plátně, 45 x 60 cm, 2010). Takové malby charakterizuje koloristická úspornost v podobě užití pouze dvou barev – na černém pozadí jsou detaily scenérie vyvedeny zlatou barvou, neapolskou žlutí. Druhá poloha MICLovy práce nemůže být protikladnější. Vyznačuje se plnou barevností, přičemž k uchopení fantaskních momentů plných radosti si autor nejčastěji vybírá sytou růžovou, blankytně modrou a tlumeně žlutou. Tak se na plátnech objevují například okřídlená prasátka slastně létající či pobíhající od jednoho vlčího máku k druhému jako je tomu v titulním obraze Prasata v žitě (olej na plátně, 60 x 135 cm, 2013). Pozoruhodné je, že někdy dochází v MICLově tvorbě i k prolnutí těchto dvou odlišných výrazových poloh. V takových případech autor z jedné oblasti své malby přenáší do druhé celý motiv i jeho barevné pojednání. Tak třeba do pestrobarevného pole vlčích máků nechal zajet zlatý kombajn s děsivě rozvášněným řidičem, který v nadpozemském ráji řádí žito nežito, (prasečí) hlava nehlava. Nebo se z roztomilých prasátek užívajících si darů žitného pole s rozkvetlými vlčími máky stávají monumentální lačná prasata v zlatém žitném lese, po němž za nejhlubší tmy běhají, rochní se a válejí. Aniž by se Michal Novotný chtěl pouštět do společenské satiry či přímo kritiky, dostala se v posledních letech tato tematika do intuitivního hledáčku jeho uměleckého zájmu, s nímž symbolicky definoval odvěkou lidskou slabost: podlehnutí svodům moci a peněz, podlehnutí mamonu. Malby Michala Novotného z posledních čtyř let jsou tak více než aktuální a v symbolické rovině si svou aktuálnost, obávám se, ještě nějakou tu dekádu ponechají. Kateřina Tučková

Zpět