Jan Trampota

(1889-1942)

Jan Trampota (21. května 1889 Žižkov, nyní Praha – 19. října 1942 Poděbrady) byl jeden z představitelů české krajinomalby a zakladatelů moderního českého výtvarného umění. Jeho obrazy patří k předním krajinám naší i evropské malby. Narodil se 21. května 1889 na Žižkově; pocházel z pěti dětí Jana a Vendelíny Trampotových. V roce 1910 se celá jeho rodina kromě Jana odstěhovala do Ameriky. V letech 1907–1909 studoval na Umělecko-průmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte a večerní akt u prof. Jana Preislera. Roku 1913 byl přijat do SVU Mánes a od té doby se účastnil spolkových výstav a také výstav v cizině. Byl rozeným krajinářem. Hned od počátku patřil k mladým umělcům nové generace, kteří se zabývali otázkami tvorby a bojovali o nové umělecké vyjádření. V této době se formoval jeho talent a osobnost. V roce 1915 pobyl v Nové Vsi u Chotěboře na pozvání paní Jarmily Šťastné-Mixové (sestry Terezy Dubrovské) společně s Josefem Kubíčkem a Otakarem Nejedlým. Bylo to krátké a šťastné plodné období malířských zkušeností s trvale oblíbenými náměty stromů a pohledů do kraje konstruovanými s jednoduchostí a střídmostí. V této době u něj načas převládla i figurální kresba. Podzim 1916 odešel do války, prošel Salzburg, Bergheim, Novo Ledo, Fondo a Mole. V dubnu 1919 měl první soubornou výstavu se sochařem Josefem Kubíčkem. 1919 maloval na Slovensku. 1919–1920 dlel a maloval v Nových Hradech u Vysokého Mýta jako host Josefa Kubíčka. Vybíral si prosté a jednoduché náměty a dával rozsvítit barevným tónům ve větších plochách. Začínal malovat barevným pastelem a vytvářet si svůj vztah ke krajině oproštěný od náladovosti. Otevřel si cestu k přirozené kráse bez náladovosti a bez světelných ilusí barevné hry. Barvu spojil s tvarem, nechal se unášet harmonií přírodního řádu, hledal a objevil v něm kompozici české krajiny. 1921 se oženil, narodil se mu syn Vratislav. 1921–1923 žil s rodinou ve Slatině nad Zdobnicí. 1922 podnikl zájezd na Slovensko a do Uherského Hradiště. Od roku 1923 usídlil se v Pěčíně. Krajina v okolí Slatiny nad Zdobnicí a potom stráně a masivy stromů, podhorské chalupy pod korunami jasanů a lip, olší buků a jabloni v Pěčíně se staly pro umělce zemí zaslíbenou. 1927 měl druhou soubornou výstavu v Mánesu a později v Hradci Králové. 1928 Skončilo první pěčínské období končící smrtí manželky a drtivým osamocením. Ukončené období se současně stalo i vrcholem autorovy tvorby s jeho rozměrnými monumentálními krajinami ztvárněnými s dokonalým zvládnutím výtvarné techniky. 1930–1931 Dva roky pobyl společně s malířem Rudolfem Kremličkou ve Francii a oblíbil si normandský Étretat. Jeho práce na pobřeží Normandie a hluboké zážitky ze setkání s uměleckými díly ve francouzských galeriích v něm posílily vědomí správnosti nastoupené cesty. Jeho obrazy a studie z pobřežní krajiny představují uzavřený cyklus, v němž autor zůstal nadále věren sám sobě. Staly se ale nedílnou součástí jeho tvůrčí osobitosti. S nadšením připravoval soubor obrazů z Normandie pro svou výstavu v Praze. V květnu a červnu na výstavě v Mánesu vystavil výběr obrazů z Normandie. Kritikou pražského prostředí nebyly však pochopeny. 1931 Vrátil se zpět do Pěčína. Začalo druhé pěčínské období. Divukrásná přímořská příroda byla pro něho objevným zážitkem. Současně byla ale i zkouškou, že dovede zvládnout přírodní skutečnost v její nové působivosti stejně dokonale a navíc s bohatší formou a pravdivějším vyjádřením obohaceným zkušeností z domova. S obrovským vypětím koncipoval nové a nové obrazy z Pěčína a z Orlických hor. Se sebevědomím zvládnuté formy vytvářel obraz české krajiny, který je ojedinělým výsledkem tvůrčího úsilí. Naplněn touhou po harmonii přírodního celku stavěl ve tvarech i plastickém působeni barev rozměrné obrazy, z nichž mnohé zůstaly nedokončeny jenom proto, že se podle umělcova soudu nezdařily třeba jen v maličkých detailech. 1939 začala kritická fáze malířovy choroby. Zemřel 19. října 1942 v Poděbradech.

SEZNAM AUTORŮ

Žádná aktuální aukce

Instagram

Facebook