Jiří Horník

(1916-1961)

V prvních obrazech z druhé světové války se Horník představil jako malíř citlivého zření, tlumené palety, živého malířského rukopisu. Druhé období jeho tvorby je spojeno s pobytem v Paříži a cestami po Francii. Malířova paleta se rozjasnila, zpevnily se tvary a prostorová skladba. Horník nenapodoboval vzory pařížské školy, ale přetvořil podněty z moderního evropského malířství v osobitý malířský naázor, v němž hlavní úlohu hrála porstorově pojatá, živá barevná plocha (Katedrála v Chartres, 1947). V třetím období, zůstal v nejlepších dílech věrný svému malířskému vidění a projevu. Maloval ostravské malíře a brigádníky, postavám havířů udílel pádný kresebný rytmus a barevnou úhrnnost (Úderník A. Krkoška, 1950). Ve čtvrtém a posledním období, krátce před Horníkovým předčasným skonem, se umělcův malířský svět oprostil a prohloubil. Prostorová a barevná skladba obrazu se stala harmonickou, barvy zezlátly a vyzařovaly vnitřní světlo.Horníkův malířský pohled na člověka dospěl ke zralosti a vzácné pronikavosti, malířský projev k vysoké kultivovanosti (Vlastní podobizna, 1956)

SEZNAM AUTORŮ

Žádná aktuální aukce

Instagram

Facebook