Vlastimil Beneš: KNOWN-UNKNOWN

Výstava probíhající v prosinci v pražské Galerii Vltavín představuje tvorbu jednoho ze známých autorů poválečné figurace, malíře Vlastimila Beneše (1919 – 1981). Autor byl členem skupiny Máj 57 a celoživotním obdivovatelem pražské periferie, v čemž navazoval na soudobý civilismus i dozvuky éry Skupiny 42. Jeho pojetí je však intimně primitivizující, někdy sladce naivní, častěji však ve své přiznané tesknotě až melancholicky působivé. Pražské žižkovské a vršovické činžáky v něm vyjevují svou šeď úplně stejně jako doly a pískovny, které taktéž často zachycoval. Na současné výstavě, která se koná k 30letému výročí jeho úmrtí, se autor představí nejen těmito klíčovými díly, ale také cykly mnohem méně známými. Retrospektivní uspořádání vystavené kolekce je zahájeno díly vzniklými v době války, o kterých se tvrdilo, že jsou nenávratně ztracena. V soukromých sbírkách se však nyní nalezly kresby z doby od roku 1938, v nichž sotva dvacetiletý autor karikuje dobovou politickou situaci nejen jistou rukou, ale také vyhraněně satirickým pohledem. Za řadu takových prací, byly-li by v průběhu 40. let objeveny, by autorovi hrozil mnohem krutější postih, než byly nucené práce, na něž byl jako mladší ročník poslán do Německa. Dále se zde objevují kubistické temperové kresby, v nichž se vyjevuje autorův rychlý vývoj směrem k aktuálním modernistickým tendencím, i jeho rychlý přesun k figuraci založené na naivizující formě. Z poválečného období, v němž Beneš nachází svou pravou polohu a jeho tvorba sílí do jasně vyhraněné, nezaměnitelné formy, jsou na výstavě zastoupeny malby jak zpodobňující město a jeho periferii, tak i díla se sakrálním obsahem jako je Ukřižování nebo Svatý Šebestián. Výstava tak představuje nejen to nejlepší z Benešovy poválečné tvorby, ale i neznámé práce, které odhalují autorovu tvář angažovaného a nadšeného mladého umělce.

Back