Karel Valter - Ve volné přírodě

Na přelom října a listopadu připravila Galerie Vltavín výstavu grafických prací vynikajícího, přesto doposud plně nezhodnoceného grafika a malíře, Karla Valtera (1909 – 2006). Grafické listy, kresby pastelem nebo tuší a řada kombinovaných technik, které se na výstavě nacházejí, mapují téměř osmdesát let autorovy tvůrčí dráhy a tvoří tak průřez celým jeho dílem. Pocházejí ze dvou významných soukromých sbírek, z nichž byly vybrány ty nejzajímavější práce představující autorovu lyrickou abstraktní polohu v řadě kompozic motivovaných krajinou, ale i tvorbu s převažujícími figurativními prvky, ať už ve formě novoročních a jiných přání nebo ve tvorbě volné (např. klíčový obraz výstavy, na němž je zobrazeno okno v Amsterodamu s vyhlížející prostitutkou s názvem: Amsterodam (dřevořez, 45 x 33, 1969). Karel Valter je jedním z předních českých malířů, jejichž tvorba se nachází na pomezí konkrétní krajinomalby a abstrakce. Ke svému osobitému výrazu se tento autor propracovával až do šedesátých let. Před nimi se snažil o vlastní pojetí v Československu tak neobvyklých konstruktivních tendencí, posléze se přiklonil k vyhraněné figurativní expresi v malbách na skle pocházejících z 50. let. Teprve v 60. letech dospěl k osobité verzi lyricky, niterně pojímané krajiny, která se stala jeho zásadní tematickou platformou. Byl členem skupiny Linie, Sdružení jihočeských výtvarníků, skupiny Kolektiv, tvůrčí skupiny Index a od roku 1990 také členem výtvarného odboru Umělecké besedy. Její současný předseda, Richard Drury, výstavu ve spolupráci s Galerií Vltavín také připravil. Výstava v Galerii Vltavín prezentuje na padesát prací na papíře jako výběr z tvorby Karla Valtera a je v letošním roce jedinou expozicí, která si připomíná stoleté výročí narození tohoto vynikajícího malíře, grafika a pedagoga.

Úvodní slovo z vernisáže od Richarda Druryho
Karel Valter respektovaný a inspirativní učitel. Karel Valter fotograf, grafik, kreslíř a malíř. Karel Valter hudební skladatel a člověk literárně nadaný. Karel Valter věrný a ctěný člen Výtvarného odboru Umělecké besedy. Karel Valter muž, kterému byla dopřána dlouhověkost, během níž nezlomně naplňoval vlastní ideály, během níž kvůli svým ideálům prošel hrůzou koncentračního tábora, během níž navzdory všemu rozdával tolika lidem tolik radosti a s ní vědomí o kráse přírody a života. Takto lze s největší stručností shrnout dlouhý a plodný život člověka, jehož tvorba je dnes symbolicky připomenutá v Galerii Vltavín. Výstava se koná na počest stého výročí autorova narození, což by u jiných umělců většinou znamenalo oživení časově vzdálených vzpomínek a událostí, lidsky a hlavně umělecky. Není tomu ovšem tak u Karla Valtra. Vedle skutečnosti, že odešel teprve před třemi roky, je důležité zároveň připomenout, že byl až do konce aktivní a přínosná osobnost české výtvarné scény, a to zejména v rámci jeho členství v Umělecké besedě, na jejíž půdě se mohl cítit jako polymúzický člověk doma. Jeho tvůrčí hlas neslábnul, naopak zůstával nabitý neochvějnou energií a stále se prohlubující originalitou. Karel Valter se nikdy nestal stylotvorným vzorem, o takovou roli by jistě ani nestál. Lze v tomto smyslu souhlasit s někdejším výrokem Ludvíka Kundery, že nikdo nemaluje jako on. Valtrovo místo ve vývoji českého umění však určují především jeho vnitřní postoje vůči sobě, přírodě, lidem a světu. V této rovině se k němu hlásí dodnes nejen řada kolegů-umělců, ale lidé, kteří měli to štěstí ho znát a vlastně všichni, kteří v jeho obrazech vnímají hluboce procítěnou lidskou poetiku. Valtrova mimořádná schopnost „proniknout do krajiny“, octnout se přímo v ní a trpělivě, citlivě rozpoznávat její prvky a procesy, se stal klíčem k vytváření jeho imaginativního pojetí „pozemského vesmíru“. Šlo vždy o to, nacházet a ztvárňovat esenci přírody, kterou Valter měl tak rád, přitom nevynechat vlastní přítomnost z obrazového sdělení. Pro Valtra nepředstavovala důvěrná znalost „slabikáře přírody“ hotový recept, ale bránu k objevování nových rozměrů přírodní existence. Výstava, kterou dnes vidíte, je drobným průřezem Valtrova díla od doby jeho uvěznění v Buchenwaldu až po devadesátá léta dvacátého století. Jde o kresby a grafiky, které osobně považuji za velmi silnou stránku autorovy práce. Exponáty jsou čerpané ze dvou dlouhodobě budovaných soukromých sbírek vzniklých na základě lidsky blízkého vztahu k panu Valtrovi. Když řeknu, že se k tvorbě Karla Valtra nejlépe přistupuje jako k dialogu komorních přítomností, jistě pochopíte, proč takto koncipovaná prezentace Valtrových děl šťastně odpovídá duchu jeho tvorby. Zde sledujeme jemný, bezprostřední dotek tužky, pera a pastelu, svědectví autorova intimního přemýšlení nad svými prožitky v přírodě, ve městě a ve světě. Sledujeme zářivé barevné osvobození a tvarovou oproštěnost, charakterizující jeho grafickou tvorbu, konkrétně jeho linoryty a jedinečnou techniku papírotisku. A ve všem pociťujeme autorovo tiché poselství, že v přírodě nachází člověk uskutečnění své touhy po volnosti. Richard Drury

Zpět