VÝZVA

Výstava s názvem VÝZVA vznikala dlouhou dobu – více než dva poslední roky. V premiéře byla uvedena na jaře 2013 ve Výstavní síni Chrudim, ale protože si její pracnost i výjimečný koncept zaslouží představení širšímu publiku, je na srpen a září 2013 převezena do Prahy, kde ji v centru města nyní představuje Galerie Vltavín. Centrálním motivem projektu VÝZVA je propojení umělců stojících na opačných stranách kariérní dráhy. Takovým spojením jsme chtěli vytvořit možnost, při níž by své zkušenosti sdíleli etablovaní autoři ze starší generace s těmi z generace nastupující. Výsledkem měl být proces tvorby společného díla a jejich následná výstava. Výzvu mladších autorů k naší radosti přijal Pavel Brázda, Michael Rittstein, Stefan Milkov a Vladimír Kokolia. Mohlo by se zdát, že navázání uměleckého dialogu bylo přínosem hlavně pro autory mladší, kteří tak mohli spolupracovat s výtvarníky, s nimiž by se bez daných okolností třeba nikdy nedostali do užšího styku. Mohli s nimi sdílet praktické zkušenosti a zažít vhled do zákulisí jejich tvorby. Ale spolupráce byla přínosná i pro vyzvané autory, pro něž byl rámec této výstavy jakýmsi ukazatelem: výběr totiž naznačil, kteří umělci jsou pro nastupující generaci klíčoví a které cesty se zdají hodné následování. Zároveň pro ně nebyla zanedbatelným faktem možnost podívat se na svou tvorbu o generaci mladšíma očima. Výstava procházela dlouhými porodními bolestmi. Jednotlivé dvojice se propojovaly postupně během dvou let, přičemž způsoby práce na společných dílech nacházely své definitivní tvary až ve chvíli těsně před výstavou. A ve všech případech nabyly zcela odlišné podoby. Pavel Brázda s Lukášem Miffkem se při bádání nad uchopením projektu rozhodli poslat hrdiny Brázdových kreseb do světa Miffkových maleb. To jim umožnil jednak podobný přístup k formě a pak i blízké obsahové ladění jejich děl, v nichž často probleskuje hravost a dvojznačnost. Úskalím se ukázalo technické zapracování kreseb do malby, pročež autoři nakonec přistoupili k digitálnímu řešení celé kolekce. Michael Rittstein s Igorem Grimmichem se při plánování společné realizace rozhodli vtělit své nápady i rukopis do jednoho díla. Vznikl tak monumentální obraz, který si autoři několikrát převáželi po pražských ateliérech, a to obraz, na kterém je i přes výrazné rozdíly v malířském přístupu jasně patrná snaha o skutečný autorský dialog založený na vzájemném respektu. Stefan Milkov s Petrem Holubem se v případě VÝZVY nesetkali poprvé. Naopak, jejich součinnost na tomto projektu vyplynula z dlouhodobého porozumění a spolupráce na dřívějších sochařských zadáních. Teprve tato výstava jim však umožnila vytvořit dílo, na němž by oba měli ekvivalentní podíl, dílo, v němž by nepřevažoval rukopis ani jednoho z nich. Vzniklo zvláštní jezdecké sousoší, jehož komponenty jsou na první pohled ve formální opozici, přesto ale v jednoznačné harmonii. Malba Vladimíra Kokolii a Ireny Křivánkové vykazuje řadu podobných prvků, nicméně oba výtvarníci jsou si vzájemnými protiklady - každý se k výsledným malbám propracovává jinou cestou. Vladimír Kokolia poměrně racionální, Irena Křivánková veskrze intuitivní. Co se stane, když se tyto tvůrčí principy protnou v případě zadaného tématu? ptali jsme se při jejich prvním setkání. Tím tématem byla zvolena dýně poté, co autorka ochutnala nezapomenutelnou dýňovou polévku z Kokoliovy kuchyně. Jak ale čas pokročil, téma se značně transformovalo, a tak na výstavě můžete spatřit mentální portréty břicha Vladimíra Kokolii (malované Irenou Křivánkovou) a zad Ireny Křivánkové (malované Vladimírem Kokoliou). Čtyři dvojice, osm různých osobností, pestrá škála tvůrčích přístupů a představ. Vše propojeno nutností spolupracovat a vytvořit kvalitní výsledek. Možná to bylo leckdy útrpné, časově náročné a komplikované, nakonec to bylo ale všestranně přínosné. Jen zřídka se totiž umělci poštěstí, že zrcadlo jeho tvorbě nastavuje kdosi poučený vlastním hledáním, a navíc s otevřenou a pozitivně naladěnou myslí.

Zpět