Když mu byl jeden rok přestěhovali se Havlatovi do Nové Paky, kde otec našel uplatnění jako hrnčíř. Karel Havlata už v obecné a měšťanské škole projevil mimořádné výtvarné nadání a proto šel do učení do malířské dílny akademického malíře Václava Kretschmera. Mimo jiné se tu vyučil i básník Jan Opolský a malíř Bohumír Číla. V této dílně působil od roku 1899 do roku 1911, kdy se osamostatnil a až do posledních let svého života se živil malováním. Nebylo to nijak lehké, někdy se musel přizpůsobovat vkusu zákazníka, ale nevyhýbal se ani malování horizontů u betlémů, proslulé byly jeho dekorace a pozvánky na šibřinky novopackého Sokola. Jeho úžasná malířská zručnost z něj vytvořila vyhledávaného krajináře, kde hlavním tématem jsou Krkonoše, Novopacko a Český ráj. Nevyhýbal se ani zátiším a portrétům, ale jako náruživý sběratel drahých kamenů a prokřemenělých dřev maloval často vlastně jejich naleziště. Pro známou Krajinskou výstavu v roce 1935 namaloval obraz „Permská krajina“. Jeho malířskou zručnost dokládá i to, že v roce 1955, tedy dva roky před smrtí, namaloval fresku na stěnu vitriny s araukaritem u Suchardova domu. Fresku 20 m čtverečních velikou vytvořil za pět dní. munovapaka.cz, 18.7.2016