malíř, grafik a restaurátor. Autor obrazů, ale také rozměrných a monumentálních realizací v tuzemsku i zahraničí je jedním z těch poválečných žáků Emila Filly, kteří již krátce po studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v padesátých letech minulého století formulovali své pojetí života, umění a výrazu oproti tehdejší výtvarné oficialitě. Skupina výtvarníků (malířů a sochařů) a teoretiků umění, ke kterým patřil i Vladimír Jarcovják, vytvořili umělecké seskupení Trasa. "Trasa znamená cestu a ta vedla jiným směrem, než tehdy přikázaným" uvádí Eva Petrová, teoretička umění a spoluzakladatelka skupiny. Tvorba jednotlivců na jejich vlastních cestách uměleckého vyjadřování nebyla členstvím ve skupině omezována a mohla se rozvíjet individuálně v souladu s jejich talentem a naturelem. Období šedesátých let tak byla pro Vladimíra Jarcovjáka ve znamení usilování o vlastní malířský výraz. Prošel etapou tvorby obrazu s pevnou konstrukcí a výraznou barevností inspirovaných svým nejbližším okolím (zátiší a figurální kompozice) k malbě strukturální a symbolické s náměty předmětů a tvarů objektů z historie lidstva a různých slohových období. Vznikaly obrazy-objekty s použitím různých materiálů jako dřevo, kov aj. Významný byl pro něj rok 1965, kdy získal 1. cenu zahraničního účastníka na výstavě "International Festival of Art" v Los Angeles. Tato cena mu umožnila podniknout v následujícím roce studijní cestu do Itálie a Francie, což znamenalo silný podnět k další tvorbě. Pro dílo Vladimíra Jarcovjáka ve všech obdobích jeho tvorby je velmi důležitá barva. Barva, kterou se snaží měnit na výrazovou i obsahovou kvalitu. Obraz je pro něj barevnou výpovědí, která má jistou duchovní náplň. Každá barva pak má svou působnost s hlubším obsahem. Své obrazy zásadně nepojmenovává předem, protože práci na tvorbě obrazu nezačíná s představou něco popisovat, nebo dávat obrazu nějaký literární obsah. Hotový obraz pak považuje za uměleckou hodnotu, mající právo na existenci bez dalších komentářů autora.