Svatopluk Klimeš - Svěcení Jara

Je to již čtvrt století, co vznikla skupina obrazů Svatopluka Klimeše s tématem Svěcení jara, inspirovaných zásadním dílem moderní hudby od Igora Stravinského. Ústřední a rozměrově největší obraz je dnes bohužel nezvěstný. Autor se v něm od propalovaných kreseb a koláží různých velikostí, kdy používal zejména tužku a oheň, obrátil k barvě, záměrně málo používané. Obraz vznikl rychle, spontánně, jako silný kontrapunkt k dosavadnímu vývoji tvorby. Klimešovu práci charakterizuje soustavná práce s ohněm. Oheň je pro něho klíčovým výtvarným a významovým principem. Dokázal proměnit jeho nespoutaný, až katastrofický potenciál, v řízenou sílu, v umírněné, ovládnuté médium. Využívá jeho malebnosti, ale zároveň expresivity opalovaného a propalovaného, jemnosti a fluidní kouřové kresebnosti i drsnosti perforovaného papíru. Oheň neznásilňuje ani nepotlačuje, vyzdvihuje jeho magickou povahu a jeho pomocí interpretuje a formuluje vlastní myšlenky, vkládá do formátu vlastní obsahy. Variabilnost a proměnlivost jeho tvorby je dokladem toho, že přestože má své výtvarné postupy bezchybně zvládnuté, zůstává stále otevřený živému, nepokojnému hledání. Toto neustrnutí u ozkoušeného a fungujícího dokládá i skupina obrazů z druhé poloviny osmdesátých let. Přestože Klimeš není klasický malíř, jeho rukopis nespočívá v malířském gestu, mohli bychom říci, že série obrazů Svěcení jara demonstruje v jeho tvorbě právě tuto polohu. Najednou se objevuje silná výrazná barevnost, nová kvalita, kterou autor doposud nevyužíval. A ačkoli se technologicky jedná o propalované koláže na plátně, dají se v kontextu celé Klimešovy tvorby interpretovat jako obrazy. Autor si tedy zůstává na jedné straně dokonale věrný – médium ohně je i v těchto obrazech nosné a zásadní, i když v trochu „hrubší“ rovině, kterou mu dovolilo právě plátno, na stranu druhou přibyla nová malířská kvalita – barva. Jako silný inspirační zdroj mu posloužila hudba. Přímo hudbou se Klimeš neinspiruje často, neodmyslitelně však patří do repertoáru jeho důležitých potřeb. Také v době vzniku obrazu Svěcení jara moderní hudbu hodně vyhledával, kromě Igora Stravinského také Janáčka, Honeggera, Ravela, Orffa nebo minimalisty – Philipa Glasse nebo Steva Reicha. Série obrazů nese název klíčového opusu Igora Stravinského. Klimeš se nechal strhnout pulsující divokostí, měnícími se akcenty, primitivními rytmy i prudkým smutkem – Stravinského novátorstvím, posouváním hranic, zkoumáním nového. „Nehudebně řečeno, mně oslovovaly ty přesahy proti starší klasické hudbě.“ Nejedná se tedy o výtvarný přepis námětu díla - rituálního obětování mladé dívky božstvu jara na staré Rusi, ale o volnou, nicméně nadšenou interpretaci hudebního tématu. Magie i téma této skladby byly a jsou pro autora natolik nosné, že se k nim po dvaceti pěti letech opět vrátil. Ostatně sám k tomu říká: „Nevím, kam se ten obraz (Svěcení jara 1987) poděl, ale docela bych ho chtěl mít. Zůstala mně pouze barevná fotografie. Rád bych si ho udělal znova třeba jako variantu – ale protože se mně tolik líbí, tak to prostě nejde. Ale udělat záznam, rekonstrukci kresbou ohněm v té samé velikosti, to mně vůbec nevadí. Nebo třeba si udělat nové varianty doprovodných obrazů – to mně taky nevadí.“ Klimešova potřeba reagovat na původní obraz a zároveň se vrátit k tématu, které ho v minulosti oslovilo, byla natolik silná, že vznikla nová aktuální série obrazů, koláží a kreseb. Ostatně tento princip návratů je pro jeho tvorbu také emblematický. Aktuální práce, které vznikaly v poslední době, znamenají tedy opět krok k barevnosti, i když forma je již trochu jiná než před lety - použití sprejů, jiný druh pálené stopy, apod. Jedná se tedy o oživení starších postupů, forem a estetiky. Autor dospěl k reaktualizaci jistého tématu v dnešních souvislostech svého uměleckého zájmu a citlivosti. A samotný obrat k nové kvalitě – barvě je podnětem k novému experimentu, který dynamicky rozšiřuje možnosti další Klimešovy tvorby. Lenka Patková

Zpět