Jindřich Novák

Studoval u prof. V. Poláška a v letech 1941-1942 navštěvoval soukromou Rotterovu Školu propagační grafiky s níž se roku 1957 zúčastnil výstavy hostů v SČUG Hollar. Po válce byl členem Sekce tvůrčích propagačních pracovníků při Reklamním klubu československém. Do Svazu výtvarných umělců byl přijat v roce 1951 v oboru propagační grafika. Následovalo období tvorby plakátů v oblasti textilu a bezpečnosti práce. S grafickými technikami jej ochotně seznámil Pavel Šimon. Vedle toho hodně kreslil a ve svazu výtvarníků přestoupil do oboru volné grafiky. Programově rozšířil svoji tvůrčí činnost na kresbu jako definitivní projev a na práce na litografickém kameni a v hlubotisku. V kresbách často zachycoval pražská zákoutí, v grafice vltavské rybáře a později se vracel ke grotesknímu světu lidí, zvířat a věcí; pracoval v cyklech jak v kresbách, tak ve volné grafice. Od roku 1969 se začal intenzivně věnovat malbě. Účastnil se řady celostátních výstav (např. Mladí výtvarníci Československa, Brno 1958) a v Praze vystavoval samostatně v roce 1969 na Staroměstské radnici kresby z Makedonie a Srbska, 1970 v Galerii Centrum, 1970 v Galerii Na Slovanech oleje, 1984 v Galerii D u příležitosti svých šedesátin představil rozsáhlejší kolekci grafik, ilustrací, kreseb, obrazů a plakátů. V díle Jindřicha Nováka je významná tvorba pro děti, které se soustavně věnoval ilustracemi pohádek, spolupracoval s nakladatelstvími Albatros, Artie a Mladé letá. Je autorem četných důmyslných hraček - vystřihovánek. V roce 1989 obdržel druhou cenu v celostátní soutěži Pohádka (práce byly vystaveny v Chodovské tvrzi v Praze). Z tvorby Jindřicha Nováka je pravděpodobně nejznámější drobná a příležitostná grafika. Od počátku šedesátých let vytvořil více než 450 exlibris v technikách hlubotisku (zejména suché jehly s akvatintou), barevné litografie a také linorytu, často v nepatrných nákladech tisků. Sám o nich říká, že nejsou určena pro sběratele, spíše prý jde o cvičení mozku autora. Členem SSPE je od roku 1980. Pravidelně se účastní domácích i zahraničních soutěží a přehlídek, v roce 1996 získal cenu v Krakově a v roce 2001 obdržel na 19. mezinárodním Bienále exlibris v Malborku čestné uznání. Celým dílem Jindřicha Nováka prolíná humorné vidění světa, zachycuje grotesknost věcí a lidí, jejich vzájemné vztahy a absurditu klaunského humoru. Jeho pohled je lapidární, ironický a shovívavý. Zbývá vysvětlit, proč si jako značku vybral charakteristický deštník - paraplíčko. V bývalém SČVU bylo organizováno celkem 17 Nováků, z nichž většina měla křestní jména začínající písmenem J. Jindřich Novák si ze začátečního písmene křestního jména vytvořil osobní značku, kterou používá výhradně v grafice.