Bohumil Stanislav Urban

žák prof. J. Obrovského, F. Thieleho, F. Kupky a K. Krattnera na AVU v Praze, studium dějin umění a estetiky na FF UK, zakládající člen a předseda Sdružení výtvarníků v Praze a sdružení Purkyně, člen mezinárodní poroty umělecké výstavy při OH v Amsterodamu 1928, člen Bloku výtvarných umělců a Severočeských výtvarných umělců; malíř, grafik, spisovatel, estetik, pedagog; získal stipendijní Hlávkovu italskou cenu, Klárovu římskou cenu a stipendium ministerstva školství pro studium v Paříži; ve 30. letech byl výtvarným referentem Národních listů, 1942 redigoval sborník Umění dneška; realistickou malbou a kresbou zachycoval krajinu, náměty z pražské periferie, figurální kompozice s náboženskou a sociální tématikou, květinová a ovocná zátiší; věnoval se portrétu (J. B. Foerster, Z. Nejedlý, O. Chlup) a volné grafice; životní téma představuje žena a její charisma; zabýval se typologií a plakátovou tvorbou; byl středoškolským profesorem, pedagogem Vyšší pedagogické školy v Brně a estetickíé výchovy na FF UK v Praze (1953-1973); spoluautor učebnice Písmo (s J. Křížkem, 1938) a autor knihy Kapitoly z dějin estetické výchovy; s manželkou - sochařkou A. S. Urbanovou a R. Landerem založil 1942 v Praze maňáskové divadlo; navrhovali loutky a podíleli se na scénografii představení; měl samostatnou expozici v rámci Salonu nezávislých v Paříži a putovní výstavu v rámci Královské společnosti britských akvarelistů; zastoupen ve sbírkách NG a Galerie hlavního města Prahy v Praze, Východočeské galerie v Pardubicích, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a jinde (Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2007, Výtvarné centrum Chagall Ostrava 2007)