Jan Paul (1956)

Obraz č. 5/2016

akryl, sololit, malba prsty, 2016, 49 x 57 cm, vzadu J. Paul , rám

Jan Paul - malíř, výtvarný kritik, publicista a prozaik. V dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC. V letech 1979 – 1985 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru Arnošta Paderlíka. Vytvářel objekty, instalace s použitím textu ve fotografii, a zabýval se projekty, které se týkaly otázek identity člověka v současném světě. Rok 2004 byl v autorově životě přelomový. Prožil v něm umírání své matky, když si ji vzal z nemocnice zemřít domů, a začal malovat prsty bez použití štětců. První cyklus deseti obrazů „Mezi životem a smrtí“ (2004) byl intimní výpovědí osobní zkušenosti s umíráním člověka, avšak ve figurativních obrazech malovaných v následujících letech již téma smrti nahlíží v rovině obecně lidského údělu, z kterého je ale možné se duchovně přesáhnout. Tím se v dalších obrazech dostává k novému tématu, jehož ústředním motivem a obsahem je světlo. Světlo jako duchovní energie vyzařující z prostoru malby. K této práci si v roce 2006 poznamenal : „ Hnětu dlaněmi temnotu, onu obávanou nicotu, a v barevné vrstvě prsty zažehuji světlo věčnosti, abych vzkřísil naději v temných stínech smrti“. Jestliže autor nacházel od roku 1997 do roku 2004 téma v dobových společensko-kritických komentářích „konceptuálního“ tvůrčího snažení, pak rok 2004 znamenal převratný a zásadní obrat zpět k počátkům jeho malířské tvorby, v níž bez ohledu na trendy a postmoderní vývoj umění čerpal inspiraci převážně z vnitřních zdrojů prožívání světa. Řečeno metaforicky : silně prožité osobní a obecně lidské téma si autora našlo samo K tématu světla ale Paul nesměřuje od prvních obrazů cyklu Mezi životem a smrtí (2004) - a přes další figurální i nefigurativní obrazy které následovaly a stále vznikají - ale již od konce osmdesátých a počátku devadesátých let minulého století. Rovněž svoji výstavní a mediální aktivitu po roce 2004 zcela utlumil, a zvolil dobrovolný odchod do tvořivě nabitého ústraní. Svoji malířskou a sochařskou tvorbu po roce 2004 vystavil poprvé v Praze až v roce 2013 v Galerii kritiků, a potvrdil tak pozici nepřehlédnutelného solitéra nejen české výtvarné scény. Jan Paul se od roku 2004 věnuje výhradně malbě, ale také sochařství, především drobné plastice, a nově i grafice. Své dosavadní malířské zkušenosti realizuje v abstraktních i figurativních plátnech, přestože některé obrazy obsahují buď tušený náznak, nebo jen obrys figury. Světlo je v těchto obrazech hlavním námětem a současně obsahem, a vše, co je za ním, či vedle něho, se mu podřizuje. Náznak figury se v těchto obrazech objevuje opět jako připomínka časově omezeného bytí člověka, jako konfrontace pomíjivého s věčným, tmy a světla, jako dichotomie jedinečnosti, v níž současně cosi zaniká, a z toho se rodí nová kvalita. Jan Paul se kromě výtvarné tvorby věnuje i výtvarné publicistice a kritice, psaní básní, hudebních textů a prózy (Deník pošetilého milence; 2006, O štěstí v umírání; 2011). Je členem Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Malířskou tvorbou po roce 2004 je v soukromých i veřejných sbírkách u nás i v zahraničí jen velmi málo zastoupen. Žije a pracuje v Praze.

ID: 22