žák prof. K. Dvořáka a J. Wagnera na VŠUP v Praze, člen skupiny Trasa; sochař; působil jako sochař figuralista v Praze, v dřevěných i kamenných plastikách 60. let vyjadřoval lásku k přírodě; vědomým oprošťováním směřoval k jednoduchosti, hlavním materiálem byl černý dub; transformoval přirozenou vertikálu kmene do podoby dvojtorza, idolu, ptáka stínu či sloupu; od poloviny 60. let se zaměřil spíše na kamenné skulptury sumárního tvaru, jež nazýval eolity, karyolity, fonolity; stupňovité řazení prvků u fonolitů vyvolává dojem prostorového zvuku; opět klade důraz na přirozenou krásu materiálu, ale užívá i kontrastního spojení se sytou krycí barvou k vyjádření "omezeného nekonečna", "prostoru v prostoru" a "symetrie klidu"; 1951 se představil na Výtvarné úrodě, 1966 na Hořickém sochařském sympoziu, 1967 - sympozium v Krastalu a Neukirchenu (Rakousko); věnoval se realizacím pro architekturu; zastoupen ve sbírkách NG v Praze, GVU v Olomouci a v Hořicích v Podkrkonoší (Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2006, Výtvarné centrum Chagall Ostrava 2006)