Bedřich Stefan

žák prof. J. Drahoňovského, B. Kafky, O. Španiela na UMPRUM v Praze a J. Štursy na AVU, člen SVU Mánes; sochař, medailér, pedagog; 1925-1926 absolvoval stipendijní pobyt v Paříži, kde navštěvoval večerní kurzy aktu v Grande Chaumiére a byl kresličem v ateliéru Le Corbusiera; od 30. let se pak do Paříže pravidelně vracel; v letech 1946-1959 působil jako profesor na VŠUP v Praze, kde vedl speciální ateliér pro užité sochařství; raná tvorba vycházela z poetistického civilismu, ve druhé polovině 20. a na počátku 30. let experimentoval s formou v avantgardnim duchu; výchozím tématem byla ženská postava, kterou podrobil radikální transformaci; v polovině 30. let se vrátil ke klasickému figurálnímu typu a ke klasické tradici evropského sochařství; zdůrazňoval ideu hmotnosti, klidu a harmonie; řadu prací realizoval v architektuře, zabýval se portrétní tvorbou, autor četných návrhů na náhrobky; po 1945 se věnoval návrhům mincí, medailí a plaket; vystavoval s Devětsilem (1922); zastoupen ve sbírkách NG, ČMVU, UPM, NM a PNP v Praze, Muzea Pařížské mincovny, MG v Brně, GMU v Hradci Králové, GU v Karlových Varech, OG v Liberci, AJG v Hluboké nad Vltavou a jinde (Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2005, Výtvarné centrum Chagall Ostrava 2005)