František V. Voborský

(1906-1984)

Vystudoval reálné gymnázium. Titul akademický malíř získal po studiu v Praze. Za první republiky se živil jako malíř, ilustrátor, písničkář, skladatel a spisovatel (mimo jiné autor originální komiksové postavy Pepiny Rejholcové). Byl členem Uměleckého sdružení Praha (Myslbek). Jeho hudební, literární a výtvarné dílo je rozsáhlé. Spolupracoval s řadou dalších význačných českých umělců – např. s Erno Košťálem (pozoruhodné jsou jejich společné hudební pohádkové příběhy pro děti), Jaroslavem Jankovcem či Járou Kohoutem (v jeho Divadle Járy Kohouta dělal ve třicátých letech výpravu a navrhoval kulisy). Za nacistické okupace byl za svou provokativní protiněmeckou činnost (mimo jiné vydání vlasteneckého pochodu Červená barva, bílá nebo výzdoba pražské vinárny U Kohouta národními motivy a také za autorství textu písně Chaloupky pod horami) přinucen spolupracovat s nacistickým režimem. Kreslil pod autorskými značkami „VOBO“ nebo „EFVÉ“ a „CEPS“ zesměšňující karikatury spojeneckých státníků (otiskovány převážně v listech České slovo, Národní politika, A-Zet, Polední list, Árijský boj, Vlajka) a napsal jeden politický rozhlasový skeč (společně se zaprodaným žurnalistou Ladislavem Fialkou: Letem celým světem. Pásmo politického humoru, resp. jednu z jeho částí – vložku Páni vzduchu). Voborského tvorba politických karikatur v letech 1941–43 byla natolik rozsáhlá, že se stala po válce předmětem jeho zatčení, obvinění z kolaborace a následného vyšetřování Mimořádným lidovým soudem. Svaz českých novinářů jej vyloučil ze svých řad v dubnu 1946. Ještě předtím, dne 18. července 1945 byl vyloučen ze Svazu českých výtvarných umělců. Přesto, že jeho píseň Chaloupky pod horami vysílal od 8. května 1945 každodenně rozhlas – a stala se tak jakousi lidovou hymnou manifestující národní soudržnost národa – byl nakonec František Voborský dne 7. června 1946 za svou prokázanou kolaboraci odsouzen k trestu 25 let těžkého žaláře a ke ztrátě občanské cti do konce života. Rozsudek si odpykával v nucených pracovních oddílech, mimo jiné v Jáchymově a ve věznici v Plzni na Borech. V roce 1954 mu byl ze zdravotních důvodů prezidentem republiky prominut zbytek trestu a byl propuštěn. Hudební tvorba mu byla z ideologických důvodů zakázána. Po nepřijetí do redakce časopisu Dikobraz se věnoval malířství jen sporadicky. Angažoval se v prosovětském spolku Vděčnost. Po srpnových událostech roku 1968 byl údajně politicky perzekuován. Zemřel v zapomnění, týden před svými 78. narozeninami v Praze. ceskyhudebnislovnik.cz, 10.12.2016

SEZNAM AUTORŮ

Facebook