Zdeněk Burian (1905-1981)

V africkém rovníkovém pralese

kvaš, papír, 27 x 47 cm, sign. LD Z. Burian, rám, ... Nyní měl Hendrik vzácnou příležitost setkat se s nimi v jejich království. Ne, nemůže ji propást ani za cenu vlastního života. Vědec zvítězil nad člověkem. Průvod pokračoval ve směru zvuku pomalu, krok za krokem, a všichni dbali, aby na sebe neupozornili sebemenším šramotem. Prales prořídl ještě více. Mezi stromy se v slunci zableskla malá zelená plošina. Gorila však se jim představila sama dříve, než čekali. Listí u vysokého stromu na pokraji mýtiny zašustilo a po hladkém kmeni sklouzl na zem obrovský tvor. „Ingagi“, slyšel za sebou zašeptat Hendrik. Gorila zůstala stát pod stromem, opřena dlouhými pažemi a klouby sevřené ruky o zem. S vyceněnými zuby se dívala široce rozevřenýma očima na tvory, s kterými se ještě nikdy v pralese nepotkala. Stála tam jako strašný přízrak podobný člověku. Patrně i ona byla zmatena podobou lidí. Snad i v jejím nepatrném mozku se dělo něco, čemu říkáme myšlení. Oči to však neprozrazovaly. Byly schovány pod vysunutými čelními oblouky v hlubokých otvorech a byly to oči překvapené šelmy. Hendrik zapomněl, že je v království goril, že má před sebou nejzajímavější, nejzáhadnější i nejvzácnější ze všech divokých zvířat. Všechno záleželo na okolnostech. Zachce-li se jí útoku, mohlo to dopadnout špatně. To Hendrik věděl. Věděl však také, že gorily útočí jen v nejnutnějším případě, jsou-li ohroženy nebo považují-li za ohroženu svou rodinu. Obvykle však při spatření člověka prchají jako všechna zvířata. Prchají varovány před jediným nepřítelem vnitřním hlasem. Tento gorilí muž se dosud nerozhodl. Stál u stromu jako přikován, jako by se chtěl dychtivému přírodovědci ukázati v celé své velikosti a hrůze. …

Antikvariát Dlážděná

Literatura: ilustrace ke knize Čeněk Charous: Lovecká dobrodružství z celého světa, nakladatel Josef Hokr, Praha 1947

žák prof. M. Švabinského a J. Obrovského na AVU v Praze, člen Sdružení výtvarníků Purkyně